+420 737 913 277 (Po-Čt 7.30-18.00)
vicezakazniku2

XX triků na výdělečný web [1. část – rozvržení webu]

Tvořit webové stránky je jako psát knihy. Většina lidí si ani neuvědomuje, kolik je v tom pravdy. A stejně jako se většina knih nikdy nestane bestsellerem, tak většina webů nevydělává peníze. Přitom rozdíl mezi bestsellerem a knižním propadákem je často minimální, stejně jako u webových stránek. Proto jsem sepsal seriál, v němž vám základní rozdíly osvětlím.

Tento seriál je věnován spíše obsahovým webovým stránkám než e-shopům. Většina zde napsaných informací se ovšem hodí pro všechny formy on-line podnikání, jen úvodní (dnešní) část se bude mírně lišit. Pojďme na to!

Základní rozvržení webu

Aby bylo jasno: základní rozvržení webů je celkem pevně dáno. V drtivé většině případů se nevyplatí vymýšlet nějaké novoty, a to z jednoduchého důvodu => uživatelé mají nějaké zvyklosti. Některé věci hledají na konkrétních místech webu. Ostatně, stejně jako u knihy.

Když píšete knihu, máte nějakou osnovu, kterou se řídíte, a k tomu má kniha jednotlivé části, s kterými čtenář prostě počítá (titulek, popis knihy, o autorovi, obsah – seznam, předmluva, kapitoly, závěr – zdroje, poděkování a nějaký obal – vizuál, který hraje důležitou roli při prodeji i požitku z knihy).

Webové stránky také mají konkrétní osnovu – a to nejen obsahovou, ale i s rozvržením. Pokud se z ní naučíte vytěžit maximum, mohou se vaše příjmy mnohonásobně zvýšit. Stačí zvednout celkovou konverzi webu o desetiny procenta a během roku to může přinést rance. Pokud zvednete celkovou konverzi o 1 %, tak si užijete dovolenou v Thajsku. To tedy za předpokladu, že víte, kolik vám web vydělává dnes a jakou má konverzi. Jsou to běžné kupecké počty.

  • Záhlaví
  • Menu
  • Side bar
  • Obsah
  • Patička
  • Pop-upy

Možná jsem něco opomenul, ale dneska mrkneme na tyto části.

  1. Záhlaví a menu

Většina webů záhlaví vůbec neřeší. Přitom spolu s menu je to klíčová část celého webu. Na vrchní části webu jednoduše uvidíte pouze jejich menu, ale to je špatně.

Záhlaví vás má reprezentovat. Kromě loga také ukazuje, jaký přístup máte ke svým zákazníkům.

Záhlaví je věc, kterou vidí úplně každičký návštěvník – i ten, který přišel náhodou. Asi jako vývěsní štít u kamenného obchodu. Pokud máte prozákaznický přístup, pak máte v záhlaví kontaktní údaje, otvírací dobu nebo třeba odkazy na sociální sítě či přihlášení pro obchodní partnery a podobně. Pokud nechcete, aby vás lidé otravovali, tak to tam nemáte. Nemyslete, že zákazník tento rozdíl intuitivně nepozná. Jestli ho nutíte se ke kontaktům proklikávat přes tři stránky a pak vyplnit kontaktní formulář – radost z komunikace mít rozhodně nebude.

Hodně se také řeší marketing na sociálních sítích a řada zákazníků už vám zprávu jinak než přes Facebook ani nenapíše, takže mít je pěkně viditelné není vůbec k zahození. Pojďme dál.

Menu

Menu je něco, co lidem jasně ukazuje nejdůležitější části webu (tedy – mělo by to tak být). V menu by měly být věci, které lidé hledají (proč na váš web chodí), a to by v ideálním případě mělo korespondovat s tím, kam chcete své lidi dostat vy – kam je chcete vést.

Základním omylem je, že stačí mít pouze jedno menu. To může být, ale vůbec to tak být nemusí. Menu můžete mít klidně dvě, tři nebo čtyři (dobrou zkušenost mám se dvěma).

  • Menu jako rozcestník
  • Prodejní menu

Rozcestník vám ukazuje nejdůležitější části webu a také to, o čem web vlastně je. Najdete tam tedy odkaz na články, kontakty, o projektu, často obchodní podmínky, odkaz na e-shop atd.

Prodejní menu odkazuje na prodejní stránky nebo na hlavní kategorie e-shopu atd. Toto menu je často trochu barevnější, výraznější – a je to logické.

Infografické ikonky

Záhlaví a menu by mělo obsahovat infografické ikonky, které lidským mozečkům usnadní orientaci. Ikonka telefonu pro kontakty, známá ikonka nákupního košíku nebo domeček jako ikonka úvodní stránky.

Důležité, opravdu důležité.vzhled webu

Většina webů má zpravidla jeden vzhled, to ale není úplně praktické. Lepší šablony nebo weby na míru mají možnost volit vzhled jednotlivých stránek, což je velmi důležité. Představte si třeba, že vytvoříte záchytnou stránku, kde sbíráte e-maily, nebo prodejní stránku.

Přivedete tam návštěvníka z draho zaplacené reklamy, aby nakoupil, a on pak uvidí odkaz na články a odejde si z prodejní stránky číst místo toho, aby nakupoval. No to je k vzteku. Proto mají lepší šablony možnost volby vzhledu u každé stránky. U mého webu to řešíme třeba takto:

V administraci si při vytváření stránky zvolím šablonu (viz obrázek vpravo) a je to. Zabere to jen dvě kliknutí navíc. Každá šablona je něčím odlišná a šetří mi čas. Jednoduše zvolím kratší hlavičku, delší hlavičku, nebo třeba úplně prázdnou stránku (jako čistý bílý papír).

Další udělátko – funkce je možnost vložit nadpis v HTML kódu. Viz obr.

úpravy webu

 

 

 

 

Ono je to tak, že každá šablona má většinou pevně daný vzhled nadpisu (velikost, barva, font). Já ale často dělám prodejní stránky, kde to chci mít jinak – třeba jedno slovo jinak barevné. Pak si to vložím do políčka výše na obrázku vlevo v HTML kódu a víc neřeším. Opět šetřím čas i náklady. Vidíte, člověk by neřekl, kolik se toho dá napsat o prvním bodu na webové stránce. Tím bylo záhlaví a menu.

  1. Side bar

Léta jsem nevěděl, co to ten side bar vlastně je. Pokud užíváte WordPress, tak je to ta část, kde se zobrazují widgety. Pokud jste podobně negramotní jako já, tak je to ten sloupec vpravo nebo vlevo, vedle hlavního obsahu. Třeba tady je vpravo, vedle tohoto článku.

Většinou ho uvidíte na obsahových webech = blog, magazín. Nepotřebujeme se však hrabat v názvosloví; potřebujeme z něj vytěžit maximum.

Většina majitelů webů side bar buď ignoruje (a vypne ho, či zvolí šablonu bez něj), nebo ho používají v nějakém základním nastavení. Takže tam najdete webové vyhledávání, rubriky, nejnovější články, štítky, výpis nejnovějších tweetů, bannery a podobné ptákoviny. Ale jak vám výpis nejnovějších tweetů vydělá peníze? To netuším.

Side bar je přitom pro většinu webů jediné místo, kde můžou prodávat celý svůj sortiment a další části webu. Je to takový dlouhý regál v trafice, kam si lidé přišli zdarma přečíst nějaké čtení, tak jim „střelíte vodu a žvejky“ díky side baru. Side bar má smysl, protože nejlevnějším zdrojem návštěvnosti jsou sociální sítě a lidé z vyhledávačů.

Ti přijdou nejčastěji na základě textového obsahu (třeba sdíleného článku) a když si ho čtou, tak jim celou dobu můžete prezentovat svoje služby i nejdůležitější části webu pomocí side baru. Tuto funkci plní i plovoucí menu, ale tomu jsem nikdy nepřišel na chuť, protože se na rozdíl od side baru nijak nemění, zatímco u side baru se nabídka mění, jak čtenář sjíždí níže a níže na stránce. A když ho náhodou přestane čtení bavit, má stále kam kliknout.

  1. Obsah

Další částí je samotný obsah webu. Ten tu nemusím moc rozvádět, protože jsem to již popsal v tomto samostatném článku. Všeobecně platí to, co u webu samotného: ať už článek či stránka, má to mít strukturu.

  • Úvod (poutavé vtáhnutí do obsahu – mělo by obsahovat klíčová slova).
  • Hlavní části (řešení lidských problémů atd.).
  • Podnadpisy (rozčlení text a zlepšují SEO).
  • Obrázky (vždy licencované – zdarma třeba na unsplash.com).
  • Metadata (pro sociální sítě i pro vyhledávače).
  • Call to action (výzva k akci – koupi, vyplnění formuláře, sdílení atd.).

Všeobecně jsem zastánce toho, aby obsah byl originální a přinášel sám o sobě nějakou informační hodnotu. Samozřejmě ne vždy se to daří, ale jde to. I rohlík lépe prodáte, když vysvětlíte, jakou péči mu pekař věnoval a ukážete cestu od zasazení semínka přes sklizeň zrna až po voňavý, křupavý, v troubě rozpečený rohlíček, který maminka maže k snídani dětem, než je vyprovodí do školy. Takový rohlík totiž rázem stojí klidně tři kačky a ne 1 Kč jako rohlík z Polska s posypovou solí. Ještě si rádi připlatíte.

  1. Patička

Stejně jako lidi moc nepřemýšlí o záhlaví, které je tím prvním, co návštěvník vidí, sotva vejde do vašich virtuálních dveří, tak už vůbec nepřemýšlí o patičce – tedy zápatí webu. Co uživatel udělá, když scrolluje (sjede) až na konec webu? Přemýšleli jste o tom? V zápatí webu totiž máte celkem jistotu, že návštěvníka váš web zaujal.

Takže je potřeba vést ho k tomu, co má udělat dál, protože dočetl a nejspíš vám odejde. Zde by měly být výzvy k akci. Dále je dobré vytvořit si publika pouze z lidí, kteří stránku/web dočetli až do konce, ale neprovedli ještě konverzi (nákup). Toto publikum je ideální na cílený remarketing. Tohle se nastavuje v Google analytics a jde to tedy zdarma. Platíte jen náklady na remarketing.

A pak je tu samotná patička. Neočekávejte, že by tam člověk hledal nějaký produkt ke koupi, ale určitě by tam měly být kontaktní údaje včetně sociálních sítí. Dále tam může být odběr newsletteru, odkazy na nejdůležitější stránky webu, nejnovější články, štítky.

Patička se často využívá pro SEO, což znamená, že z ní právě odkazujete na nejdůležitější části webu či zde jsou právě štítky. Patička je totiž téměř na každé stránce, takže každý robot vyhledávače si může přečíst odkazy na nejdůležitější části webu a ty posunout na první místa vyhledavačů (zjednodušeně řečeno).

Jak to funguje u nás? U nás to je tak, že máme opět tři verze patičky – klasická patička (jako zde u článku). Zkrácená patička – obsahuje jen copyright. Žádná patička – ale to moc nepoužívám. Vždy je lepší, když za projektem někdo stojí a nebojí se pod něj podepsat. Jestliže se vám článek líbil, v dalším díle se podíváme na „udělátka“. To jsou vylepšení webu, která tvoří seriózní rozdíl mezi dobrým a výborným webem. Jejich vytvoření něco stojí, ale vyplatí se do nich investovat.

Pokud chcete získat balík informací a mou osobní podporu a poradenství, mrkněte na projekt Progress Academy s bonusy, nebo na jeho odlehčenou verzi On-line zisky.

Líbil se vám tento článek? Sdílejte ho na sociálních sítích!
Facebook komentáře

Zapojte se do diskuse!

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

*