Uvědomil jsem 2 zásadní věci, které jsem dosud nechával bez povšimnutí a věnoval jsem pozornost jiným věcem. Za poslední dva týdny jsem ale zažil dva neuvěřitelné zážitky. Vůbec jsem s nimi nepočítal a naprosto zásadním způsobem mě posunuli dopředu. Myslím, že hlavní myšlenky, které jsem si z nich odnesl, mohou posunout dopředu i hodně z Vás.
Po dlouhé době jsem měl opravdový „čas pro sebe“. Máte někdy čas pro sebe? Často si totiž myslíme, že máme volný čas a můžeme relaxovat. Ve skutečnosti se ale věnujeme ostatním lidem, partnerovi, dětem, nebo se věnujeme práci. Vždycky když jsem měl volno a rodina odjela pryč, byl jsem rád, že mám čas pro sebe a šel jsem pracovat. Pracuji totiž rád, baví mě to. Baví mě rodina a tak vždy když je příležitost, vyrážíme trávit volný čas společně. Ale takhle „čas pro sebe“ nevypadá.
Uvědomil jsem si, že jsem již několik let, neměl skutečný čas pro sebe. Nyní jsem šel na dvě akce, kde jsem ho měl. Právě tenhle čas pro sebe, pro svůj rozvoj, mě posunuli absolutně nejdál.
Tou první událostí byla akce od Inner Winner institutu. Je to institut osobního rozvoje a já jsem si ze široké nabídky akcí vybral „firewalking“. Hození přes žhavé uhlíky je trochu děsivé, ale nakonec ho zvládne téměř každý. Součástí této akce je velmi zábavná přednáška Jiřího Vokáče Čmolíka. Dál je tam bubnování, chození po střepech, lámání dřevěných desek holou rukou, ohýbání ocelových tyčí krční jamkou nebo lámání šípů o hrdlo. Celou touhle akcí Vás provází zkušený certifikovaný lektor a panuje tam hodně dobrá nálada. Právě když se ze mě stal „Firewalker“ uvědomil jsem si, že tohle potřebuji častěji. Potřebuji čas pro sebe, kdy se oprostím od každodenních starostí, půjdu sám do sebe. Jen tak totiž můžeme odstranit předsudky a bloky, které nás brzdí. Ve skutečnosti je tedy jedno jestli půjdete na podobnou akci nebo se projdete v tichosti lesem. Čas pro sebe je hrozně důležitý, pokud ho nemáte, nerostete tak rychle. První věc, kterou jsem díky tomu změnil je „čas pro sebe“.
Druhá věc nebo myšlenka, kterou jsem se rozhodl změnit, mě potkala na Canyoingu. Canyoing je extrémní sport, kdy procházíte dno úzkého kaňonu v divoké vodě. Část cesty putujete ve skalnatém terénu, část plavete ve vodě o teplotě 8 stupňů. Hlavní náplní této akce, je překonávání sama sebe při extrémních skocích do vody (někdy až 11 metrů).
Právě v takových situacích si uvědomujete „přítomný okamžik“. Uvědomil jsem si, jak důležité je žít v přítomnosti. Často totiž obětujeme přítomnost, abychom se mohli hnát za budoucností. Trávíme 16 hodin prácí, jenom abychom mohli splatit hypotéku co nejrychleji, a přitom nám utíká život.Ženeme se do budoucnosti a pak se divíme, že se nám hroutí vztahy, máme zničené zdraví a tak podobně. Druhá myšlenka, která mě potkala při „prožívání přítomnosti naplno“, je : Žijme přítomností jako by to byla ta poslední chvíle našeho života. Naučme se radovat z přítomného okamžiku, i když to je jenom úplně „obyčejná snídaně, obyčejná chvilka s přáteli“. Radujme se, že jsme tu teď a tady.
Myšlení na budoucnost je samozřejmě nutné, abychom mohli v přítomnosti vést spokojený a šťastný život. Žít v přítomnosti totiž neznamená, že si máme nezřízeně užívat a nemyslet na budoucnost. Musíme mít vizi budoucnosti, ale také musíme prožívat každý den, jako by to byl náš poslední.
Když si jdu večer lehnout, chci mít pocit naprosté spokojenosti s tím, jak jsem prožil tento den. A na to milí přátelé, na to velmi často zapomínáme.
Jak často máte čas pouze pro sebe vy?