Archiv pro štítek: Motivace 
Mnoho lidí se dnes snaží být produktivní, efektivní a kdo ví co ještě. Sami se však klameme v základním významu a výsledcích, které nám to má přinést. Špatný úhel pohledu znamená špatně nastavené KPI a může vaši firmu stát obrovské množství nákladů navíc.
Takže jaký je rozdíl mezi produktivitou práce a efektivní prací? Myslím, že to spoustě lidí může zjednodušit život a pohled nejen na jejich práci, ale i na to, zda následují své životní hodnoty.
Vesmír se řídí principy a zákony, které platí i pro účetnictví. Teprve když jsem tohle začal chápat, začalo se mi více dařit. Možná díky tomu pochopíte účetnictví, možná jednoduchá pravidla vesmíru. Tohle je příběh účetní rozvahy a našeho kouzelného stolku.
Malé zamyšlení, jak tvořit firemní kulturu. To je taková ta věc, co je ve firmě všude, ale nikdo ji nikdy neviděl. Jako vzduch. Nejvíce se mi zamlouvá růst firmy v kmenové struktuře. Taková firma má jedinečné rysy. I na kmen ale můžeme nahlížet z více úhlů.
Čtu zrovna docela zajímavou knížku, kde jsem narazil na ještě zajímavější shrnutí vědecké studie, proč mají lidé štěstí – tedy někteří. A jiní by ho chtěli mít taky, ale myslí si, že nejspíš zalezli do smrkové houštiny a jsou popatlaní smůlou. Takže jak to tedy je?
Všichni, kdo jste někdy vedli lidi jste to určitě taky zažili. Třetí porada po sobě a Karel (v tomto příběhu opravdu fiktivní jméno) opět nestihl dodat tu analýzu, kterou už vám měsíc slibuje. Štve to vás, štve to jeho a ostatní lidi na poradě to už nudí. Vzniká taková divná nálada…
Jak to řešit?
Příklady táhnou. Se synem (6 let) jsme spustili jeho první projekt. Škola plyšáků je úplně první soukromá škola na světě. Bereme i hračky, které nebyly přijaté na veřejné vzdělávací instituce.
Češi jsou kouzelní. Na jednu stranu pořád nadávají a cítí se nedocenění, na druhou stranu jakmile je pochválíte, tak mají tendenci to úplně shodit. Prostě, jako by o nic nešlo a nestálo to za řeč.
Typickým příkladem může být už domácnost. Řeknete partnerce “sluší ti to” a jako odpověď se dozvíte “mám velkej zadek”. Samozřejmě mám spíš na mysli podnikání a práci, ale prostupuje to vším co děláme. Třeba pochválíte grafika, že skvěle vyřešil flek na fotografii (myslím jako retuš v PC ne flek od kafe) a on se ironicky usměje a řekne “jo, vím jak zmáčknout jedno tlačítko, to jsem teda dobrej”. Jako je pravda, že je to fakt, ale taky je pravda, že nikdo jiný o tom tlačítku nevěděl a máme jedny z nejhorších platů v Evropě. Rozhodně to není tím, že bychom nic neuměli.
Myslím, že je to často tím, že se ve firmách zapomíná na superlativy za maličkosti a pak se postupně vytrácí motivace. Samozřejmě existují i opačné extrémy, kdy si lidé vymelou mozek tím, jak je vše skvělé, těch ale není zdaleka tolik, jako těch co se každý den, krůček za krůčkem shazují. A skončí v průměrné práci s průměrným výkonem za průměrný plat. Nakonec zapomenou, že to jde i jinak. Na výkonu firmy se to pak velmi podepisuje, špatně se to řeší.
Takže zkuste dneska začít superlativem a až vás někdo ironicky setře “co ti je”, tak na něj se*te.
Není vody bez deště a není smíchu bez pláče, bla bla bla
Prostě chci říct, že podnikání a život není vždy procházka nákupním centrem. Někdy váš čeká cesta rozblácenou cestou a jindy svítí slunko, když má zrovna pršet. Tak jak se k tomu správně postavit a někam to dotáhnout?
Každý trochu chytřejší člověk si jednou za čas sedne na zadek a zamyslí se, proč to vlastně dělá. Jaký to má smysl a co jeho práce přináší do společnosti. Většina lidí po takové zadumané chvilce radši mávne rukou, tuto kapitolu životní knihy zavře a věnuje se dál svým rutinním činnostem. A pak jsou tu ti ostatní…
Ano přátelé, je to tak. Každý den mě překvapí, kolik máme možností. Každý den objevím nějakou novou příležitost. Každý den mě udivuje, kolik skvělých projektů připravují lidé v mém okolí. Každý den jsem šťastný, protože je to tak snadné. Každý den přemýšlím, proč se dopr..le většina lidí nesebere a nepopadne nějakou příležitost za pačesy. A pak mi to dojde.
