Rok 2020 je definitivně za námi. Zbývá jediné. Vzít si z něj ponaučení a vyrazit vstříc lepším zítřkům. Za mně mohu spíše říci, ještě lepším zítřkům. Takže co se povedlo, co se nepovedlo a co jsem si odnesl do dalších let? Celý svět tak trochu padl na hubu a já bych nerad říkal, že jsem na tom nějak bídně, když to spoustu lidí zasáhlo opravdu citelně. Spíše se proto zaměřím na ponaučení, které jsem si odnesl.
Lednová předpověď aneb ponaučení 1. – Věř instinktům
Bylo to v lednu minulého roku, kdy jsem s kamarádem vývojářem seděl v restauraci. Řešili jsme primárně datamining a vývoj aplikací, ale mezi řečí jsme zabrousili do vývoje společenského, který nás možná čeká. Tehdy ještě nikdo v Evropě o Covidu moc nemluvil, ale já jsem jej stejně upozornil na situaci v Číně a přesvědčoval ho o rizicích tak vehementně, že si zakoupil sadu respirátů s nejvyšší ochranou asi jako úplně první člověk v republice. Kolegové v práci se mu nejdříve smáli, pak se smát přestali, když měli na tlamách jen hadr. Já jsem se pak místo toho, abych situaci dál řešil a připravil se také, soustředil na řízení dvou firem a tak trochu jsem na situaci zapomenul. Prostě jsem sám sobě neuvěřil.
Kdybych to řešil tehdy místo byznysu se stejnou intenzitou jako jiné věci, mohl jsem pomoci více lidem a příjmy by mohly být samozřejmě také jinde. O tom ještě později. Pokud bych si tedy měl odnést z této situace jednu věc, tak to, že budu vždy raději za blázna a věřit svému “srdci”. Možná se spletu, ale je to lepší než vyčkávat jako ostatní a pak vše řešit na poslední chvíli.
Každopádně jakmile vypukla krize nedostatku všeho v první vlně, tak zatímco brácha vyvíjel šikovný dezinfekční rám a čidlo, které měří teplotu lépe než bezkontaktní teploměr, já sháněl alespoň roušky do nemocnice, kde jich byl akutní nedostatek a šily je rodiny sestřiček. Nebylo to moc, ale v rámci možností to bylo alespoň to málo, co jsme mohli udělat. S bráchou jsme tak pomohli alespoň trošku chránit jednu z nemocnic a její personál, než tuto roli převzal opět stát.
Ponaučení 2. – Vše je o principech a hodnotách
Na konci března jsem pak odešel z jedné vedoucí funkce a mohl se naplno věnovat budování startupu. Zde jsme dokázali v rámci pár měsíců neuvěřitelné věci. Potvrdila se mi však, více než kdy dřív, jedna věc: Budovat něco úžasného lze jen s lidmi, kteří vyznávají stejné hodnoty a jejihž práce a motivace stojí na stejných principech. Ty jsem si pro sebe shrnul pod zkratku 3P.
1. Poctivost
2. Pracovitost
3. Profesionalita
Přiznávám, ty body vypadají trošku jako z korporátní příručky, ale vystihují vše podstatné. Dokonce bych řekl, že ten třetí bod je již zbytečný, protože jej vystihují dva předchozí. Jinak řečeno, v byznysu je vše o lidech a ne všichni žijí a pracují se stejným přesvědčením a zapálením jako vy. Opět je to tedy o naslouchání vnitřnímu hlasu. To je hlavní důvod proč jsem z projektu na podzim odešel a od té doby opět trochu pomáhám v digitální agentuře Next Vision a připravuji vlastní projekty (o tom v dalších článcích).
Co jsem se naučil a ověřil dále
- Někdy je skvělé umět psát pozpátku.
- Lidé se dělí na ty co dávají omáčku na rýži a ty, kteří dávají rýži na omáčku. Malá skupina lidí toto pravidlo nějak obejde.
- Se správnými lidmi člověk může dokázat cokoliv.
- Bohužel statistiky říkají pravdu a přibližně 50 % lidí u pohovorů skutečně lže v zásadních otázkách dovedností a zkušeností. Ne vždy to jde hned odfiltrovat a ztrácí tak čas svůj i celé vaší firmy.
- Jeden člověk dokáže projekt neuvěřitelně povznést, nebo také zabít.
- Whiteboard v kombinaci s lístečky a Google kalendářem je nejlepší nástroj osobní produktivity.
- Diverzifikace (pracovat na více věcech) vás zpomaluje, ale drží vás v těžkých časech.
- Začal jsem víc zhasínat za sebou a za ostatní lidi :-)).
- Vynechal jsem ze svého slovníku 5 negativních slov. Věta “Nejde je za 50” pronásleduje všechny mé příbuzné i ve spaní.
Jak se mi dařilo?
Dříve jsem zveřejňoval tržby z Placly a reporty. Tomu se již nevěnuji. Takže mohu jen shrnout, že Covid se mne rozhodně dotkl a příjmy klesly. Neklesly ale oproti loňsku.
Pokud bych se chtěl podívat na graf kumulativně, tak bude v porovnání s předchozím rokem vypadat takto.
Co je ale důležitější, celý rok byl značně rozkolísaný. I když celý graf vypadá skvěle, tak ve skutečnosti to bylo rozkolísané jako na Divokém Západě.
Bez Covidu by situace mohla být jiná a růst by byl asi 30 – 40 %. Ale ani takto si úplně stěžovat nemohu a myslím, že je spousta lidí, které pandemie postihla mnohem více. Myslím, že pro řadu lidí je to také důvod pro výmluvy, proč něco nemají dělat, nemohli udělat. A myslím, že je to škoda.
Pandemie ukázala charakter lidí. Kdo je zbabělec a zaleze do díry. Kdo pomáhá lidem. Kdo myslí jen na sebe. Komu můžete opravdu důvěřovat.
Myslím, že rok 2020 mě neuvěřitelně osobnostně posunul. Především díky lidem, které jsem potkal a měl ve svém okolí. Mohl se od nich učit v mnoha směrech. Poznal jsem mnohem víc sebe i špatné a kladné stránky mnoha lidí. Velice mě to obohatilo.
Tento rok budu asi trochu více psát články, tak se máte na co těšit. V dalším se podíváme na předsevzetí, které jsem si pro tento rok stanovil.