Dlouho jsem nenapsal nějaké osobně rozvojové kecy. Kaizen je ale metoda řízení ve špičkových firmách, která je výborná i pro každodenní život. Tento systém má tu výhodu, že nic nestojí, je hrozně jednoduchý na praktikování a dokonce ho již možná využíváte, ani o tom nevíte.
Co je kaizen?
Slovy nejchytřejšího člověka na planetě, Paní Wikipedie, jde o metodu praktikování neustálého zlepšování. Pochází z Japonštiny a význam slova je “změna k lepšímu”.
Narozdíl od jiných metod, které často vyžadují soft skills, toto může praktikovat každý. Filozofie totiž vychází z toho, že je lepší dělat každý den maličkou změnu k lepšímu, než se soustředit na jednorázové velké změny. Často to nic nestojí, zapojit se může každý, implementovat jde v jakékoliv fázi.
Proč se mi systém kaizen líbí
Co mi přijde ještě mnohem důležitější, učí lidi zodpovědnosti a to napříč strukturou firmy nebo v domácnosti. Jednoduše lidi vede k tomu, aby vymýšleli zlepšováky a nebyli lhostejní.
Ivan Baťka, podle mne jeden z nejlepších podnikatelů v ČR, to ukazuje na jednoduchém příkladu. Ve své firmě Fosfa motivuje finančně lidi k vymýšlení zlepšováků. Je prý jedno, zda člověk zlepší firmu tím, že přidělá háček na ručník u umyvadla nebo způsob jak zefektivnit výrobní proces. Výsledek je vždy takový, že se lidem lépe pracuje, firma prosperuje a ještě tím inspirujete ostatní. Myslím, že právě toto by se mělo učit už od dětství a ve školách. Je to způsob, jak jít naproti inovacím, ale i ekologičtějšímu – vyrovnanějšímu způsobu života. Představte si, že by všech 5 členů domácnosti každý den přemýšlelo, jak to doma trochu zlepšit. Nebo všech 50 zaměstnanců ve firmě. Na to nejsou potřeba takové investice, jako když změny děláte zhora.
Na metodě kaizenu je postaven i můj starší projekt Rok změny, i když tam jsou ti maličké každotýdenní změny trochu více strukturovány. Člověk se tak soustředí spočátku hlavně na uvedení do života.
Hlavní překážka
Říkáte si asi, že je to super a proč to nepoužíváme všichni. Lidstvo by vyřešilo snadno i takový problém, jako je zmírnění globálního oteplování. Překážkou je jen lidské myšlení. V modelu fungování společnosti, kdy lidé v zimě radši tři dny kloužou na náledí před domem – čekají až to někdo uklidí, než aby přiložili ruku k dílu, to může být zpočátku obtížné.
Jsme učeni, abychom ruku k dílu nepříkládali. Vše má řešit náš vedoucí, jeho vedoucí, majitel firmy, instituce, úřady. V Čechách možná trochu pomohli ještě komunisté.
Ale vlastně jen stačí začít měnit přístup, krok za krokem, den za dnem. Pro začátek stačí alespoň úsměv zítra ráno v práci, tramvaji, autobusu.
Ahoj, pracovala jsem mnoho let v Toyotě v Kolíně a tam (v rámci japonského zvyku) je Kaizen samozřejmostí. Jen to české vedení zavedlo postupem času jako povinnost pro každého pracovníka, přičemž každý musel předložit 2 kaizeny (zlepšováky) za rok. Když pro firmu pracujete mnoho let a neustále předkládáte zlepšováky, tak vám dojde fantazie, protože už svou práci tak vylepšíte, že už je vyhovující. Pak už jen lidé v administrativě vymýšlí tabulky, pak tabulky na tabulky a máte povinnost je využívat a prokazovat, jak jsou super. Nic se nesmí dostat do extrému a zároveň nic nesmí být vynucené. Nesmí to být podmíněno vašimi prémiemi, pokud nepředložíte požadované množství kaizenů.
Ve firmě Bühler Motor jsou zlepšováky dobrovolné a jsou finančně ohodnocené. Musíte si je ale obhájit. Navíc musí být vedoucí daného provozu ochoten pro jeho aplikaci něco udělat, což často brání snadnému zrealizování, protože tím nutíte ostatní se na něm podílet.
Je nutné, aby všichni lidé byli vnitřně motivovaní, aby měli zájem na zlepšování drobností a tím se i podíleli na zlepšování života na Zemi. Je potřeba prolomit lhostejnost a neochotu lidí.
Doma jsme si vždycky vedli tzv. “To do list” (seznam věcí, které je potřeba udělat doma), ale časem jsme od něj upustili, protože jsme byli tak pracovně vytížení, že už jsme ztratili chuť neustále budovat a zlepšovat, protože dům musí lidem sloužit, ne že bude člověk jen sloužit domu a pracovat a pracovat, protože na domě je stále co dělat a zlepšovat.
Lidé se často dostávají do extrémní vyčerpanosti, protože si zpočátku dají velké cíle a závazky a zapomínají na vyváženost – na odpočinek fyzický i psychický (příroda, cvičení, meditace), které jsou velice nutné v životě.
Když se lidé dostanou do extrémní vyčerpanosti, nastane u nich demotivace, lhostejnost, zapšklost, závist a neschopnost se znova nakopnout a získat radost ze života a z tvoření.
Přitom právě tvoření, kreativita dělá člověka člověkem. Člověk by neměl hledat sám sebe, ale tvořit sám sebe
Ale k tomu je potřeba udržovat ve všem rovnováhu.