Dnes vám budu vyprávět příběh Jaroslava, vysloužilého učitele. Ten nedávno hledal práci, má jen maturitu a anglicky neumí. Zato pravidla – ty miluje. Po několika týdnech se mu podařil úlovek. Stal se poštmistrem.
Možná si říkáte, že být pošťákem není žádná výhra. Přeci jen se něco nachodíte, v zimě je vám tuze velká zima, v dešti mokro a v létě…
Bože jaké je vám v létě horko. A to už vůbec nemluvím o tom raním vstávání! Ale Jaroslav né, ten se jen tak něčeho nezalekne a práce mu, jak se říká, nesmrdí.
Inu, dal se milý Jaroušek do práce. Chodil do práce dřív a kolegům byl i po práci ochotný ještě s něčím vypomoci. Brzy však měl poznat hořkou zkušenost života. Již teď se blíží den, kdy dostane výpověď a manželka ho opustí.
Dodržování pravidel zažene Jardu do kouta
Jaroslav má velký problém, sice chodí do práce dříve než ostatní, ale po práci se dostane domů později, než všichni ostatní. I jeho „rajón“ nestíhá obejít tak rychle jako ostatní. A nejhorší je, že ho lidé nemají rádi.
Jarda přijde po měsíci z práce, děti i manželka už spí. Sesune se unavený na gauč, otevře si vychlazeného lahvoše a zapřemýšlí se, jak to, že mu práce tolik bere- Proč ho lidé nemají rádi a on přitom dělá vše naprosto správně. Je si naprosto jistý, že je ten nejpoctivější poštmistr v okresu. Ne-li na celém světě…
- Když dává doporučené psaní, vždy vyžaduje občanský průkaz (i když sousedy zná od malička).
- Když chce vyzvednout balíček manžel Pepičky Dvořákové, tak ne ne ne… Balíček je pro Pepičku, to přeci nejde ho vydat kdo ví komu. A tak se chca, nechca, musí těhotná Pepička došourat pro balíček sama.
- A že by za někoho hodil na papír muří nožku a hodil dopis do schránky, to se prostě u Jarouška nestane.
- Ani kolegům nic nedaruje. Když někdo nesprávně zatřídí dopis, ukáže mu, kam ho má příště zatřídit. A nebo Bohumil. Víte co dělá Bohumil? Ten si jen tak ledabile odpíchne směnu dřív, protože má hotovo a jde si po svých. Kde je ta slavná pošťácká čest. Jaroslav ho však vdycky kamarádsky napomene a šibalsky zamrká ‘). Přeci se dá ještě roztřídit pošta na zítřek.
Pravidla jsou od toho, aby se porušovaly
Asi nemusím v příběhu pokračovat. Všichni jste to pochopili. Některé firmy a lidé jsou tak svázány pravidly, že je to až nehoráznost, jak moc jim to mrví celé podnikání a službu jako takovou.
Příkladem jsou třeba ti přepravci zboží, balíčků a korespondence. Upřímně si neumím představit, že bych měl pokaždé kvůli doporučené poště vytahovat občanku, nebo že bych nemohl vyzvednout dopis na poště za manželku.
A co třeba rozvoz potravin typu Rohlik.cz. Jen si představte, že by s vámi chtěl řidič položku po položce kontrolovat celý obsah vaší nákupní tašky.
Mnohem efektivnější je se přizpůsobit.
Na příkladu Rohlíku.cz je to zřejmé. Oni jako nedovezou vždycky všechny položky, někdy stojí dovezené položky pěkně za h..no, ale upřímně, váží si času svých zákazníků i toho svého.
Dneska je jedna z nejdůležitějších věcí rychlost a co nejméně obstrukcí. I kdybyste to někdy měli částečně zadotovat, protože vás někdo napálí. Třeba rohlíku nahlásíte, že něco nebylo ok, a on vám to příště nahradí. Nepochybuji, že jsou lidé, kteří toho zneužívají. Ovšem, kdyby to takto nedělali, nedodrželi by rychlost dodání a celá ta služba by šla do kytek.
Říkejme tomu třeba „user friendly“ podnikání. Snažte se mít co nejméně papírování, co nejméně vyplňování tabulek od svých zaměstnanců, co nejméně pravidel, které je nutné porušovat.
Protože, každé pravidlo se porušuje.
Nechte prostě váš tým dělat svou práci a lidi nechte svobodně užívat vaše produkty. Problémy řešte, ale především když vzniknou. Neřešte bambilion věcí dříve než vzniknou a dříve než z vás bude velká korporace, která už pravidla prostě potřebuje.