Češi jsou kouzelní. Na jednu stranu pořád nadávají a cítí se nedocenění, na druhou stranu jakmile je pochválíte, tak mají tendenci to úplně shodit. Prostě, jako by o nic nešlo a nestálo to za řeč.
Typickým příkladem může být už domácnost. Řeknete partnerce “sluší ti to” a jako odpověď se dozvíte “mám velkej zadek”. Samozřejmě mám spíš na mysli podnikání a práci, ale prostupuje to vším co děláme. Třeba pochválíte grafika, že skvěle vyřešil flek na fotografii (myslím jako retuš v PC ne flek od kafe) a on se ironicky usměje a řekne “jo, vím jak zmáčknout jedno tlačítko, to jsem teda dobrej”. Jako je pravda, že je to fakt, ale taky je pravda, že nikdo jiný o tom tlačítku nevěděl a máme jedny z nejhorších platů v Evropě. Rozhodně to není tím, že bychom nic neuměli.
Myslím, že je to často tím, že se ve firmách zapomíná na superlativy za maličkosti a pak se postupně vytrácí motivace. Samozřejmě existují i opačné extrémy, kdy si lidé vymelou mozek tím, jak je vše skvělé, těch ale není zdaleka tolik, jako těch co se každý den, krůček za krůčkem shazují. A skončí v průměrné práci s průměrným výkonem za průměrný plat. Nakonec zapomenou, že to jde i jinak. Na výkonu firmy se to pak velmi podepisuje, špatně se to řeší.
Takže zkuste dneska začít superlativem a až vás někdo ironicky setře “co ti je”, tak na něj se*te.