Michal Kubíček společně se svou firmou PRONETmedia stojí za řadou úspěšných projektů. Je uznávaný specialista na online podnikání. Vydal zajímavou knížku a pomohl mnoha začínajícím podnikatelům uspět na Internetu. Souhlasil s rozhovorem, který Vám může pomoci rozjet podnikání, které Vás bude bavit.
Michale můžeš říct o sobě pár vět a shrnout jádro svého podnikání? Stojíš za řadou projektů, prodáváš domény, píšeš knihy. Je něco, co tyto činnosti stmeluje?
Internet. Když jsem o něm poprvé slyšel, tuším, že to bylo někdy v roce 1996, tak mne fascinoval. Pracoval jsem ve firmě, která měla svou mateřskou firmu asi 50 kilometrů od našich kanceláří. S každým grafickým návrhem a drobností jsme sedali do auta a jezdili tam. Snažil jsem se tehdy svého šéfa přesvědčit, že bychom měli pořídit modemy a posílat to po síti. Tak nějak jsem tedy začínal. O dva roky později jsem ho už vcelku aktivně používal a v roce 1998 jsem spouštěl své první stránky. Tehdy ještě za pomocí Frontpage. Od té doby jsem opustil podnikání na Internetu jen jednou a po několika měsících jsem se zase rád vrátil.
Když si začal s podnikáním, měl si nějakou vizi budoucnosti? Děláš na hodně projektech, jsou to peníze, co tě žene dopředu?
Moje podnikání začalo nenápadně. Pracoval jsem tehdy jako redaktor v novinách a potkal se s někým, kdo pořádal v Česku hokejové exhibice Jaromíra Jágra a jeho týmu. A ti sháněli na jedno turné fotografa. Asi jim někdo vypadl. Ani nevím. Slovo dalo slovo a já nabídl, že s nimi ten týden pojezdím a akce jim nafotím. A protože na to chtěli fakturu, šel jsem si vyřídit živnosťák.
Několik let potom jsem ještě pracoval pro noviny, nakonec ale moje vedlejší zakázky začaly přesahovat jak příjem z redakce, tak i moje časové možnosti. A důležitým momentem bylo, že jsem začal cítit potřebu „osvobodit“ se od šéfů.
Takže asi jsem tehdy nějakou přesnou vizi a představu neměl. Určitě to ale nebyly peníze, co mne hnalo a žene dopředu. Peníze jsou jenom příjemným a oprávněným vedlejším efektem. Snažím se dělat to, co mne baví. A protože se to snažím dělat poctivě a tak, abych se mohl na výsledky své práce podívat, tak to oceňují i ti, pro které to dělám.
Předpokládám, že máš početný tým spolupracovníků a zaměstnanců. Čím se řídíš při jejich výběru? Je to charakter, určitá vlastnost, nebo stačí znalost oboru a zkušenosti?
Rád bych si vybíral, ale dost často to není v našem malém českém rybníku až tak snadné. Je tu málo kaprů a ještě méně štik. Třeba sehnat slušného a spolehlivého linkbuildera je docela fuška.
Obecně od nich očekávám to, co jsem se snažil vždy dávat, ještě když jsem byl zaměstnanec, svým zaměstnavatelům já: Že je bude jejich práce bavit, že ji budou odevzdávat v termínu a budou ji dělat, jako by ji dělali pro sebe samotné.
Znáš ten vtip o autech, kterým je lepší se zdaleka vyhnout? Říká se jim 3xF. Fiat, Ford a francouzské auto. Já mám taky takové 3xF: flákač, flink a fňukal.
Věřím, že se nechceš upracovat k smrti. Musel si tedy při tolika projektech najít efektivní způsob práce. Outsourcuješ věci hned od začátku, nebo až když se projekt rozjede? Máš nějaké další fígle jak si zachovat soukromý život?
Já se věnuji práci naplno 4 dny cca 4 hodiny denně a jeden den 8 – 10 hodin. Zbytek věnuji rodině. K tomu, abych se do toho stádia dostal, vedla dlouhá cesta s plno odbočkami. Myslím, že to se nedá naučit z knih ani GTD aplikací. Prostě k tomu musí člověk dojít u sebe v hlavě. Tam všechno začíná.
Co se týká outsourcingu, tak záleží na okolnostech. Neznám univerzální návod.
Je nějaké nutné zlo, práce, kterou musíš vykonávat i když nechceš?
Papírování a chození po úřadech.
Kolik času musíš pracovat, aby se projekty nezastavily?
Každý projekt vyžaduje jinou péči. Některé jsou náročnější, trvá třeba pár měsíců, než se rozjedou. Jiné naskočí na autopilota relativně rychle. A pak je hodně těch, které prostě nechám žít vlastním osudem, nebo najdu šikovného partnera, který je popostrčí dál.
Jak se vypořádáváš s emailovou poštou? Největším zabijákem času u podnikatelů. Přiznej, kolikrát denně ti pípne telefon.
Nepočítám to a notifikaci o nových mailech a nových zprávách jsem si na mobilu už dávno vypnul. Ale kontroluju ho tak nějak průběžně. Na druhou stranu, jsou situace, kdy se nepřipojuju vůbec.
Online podnikání je hodně nehmatatelná věc. Když vypnou elektřinu, jakoby si nic ani neudělal. Kompenzuješ to nějakým off-line projektem? Nemáš potřebu zanechat za sebou něco víc hmatatelného?
Když vypnou elektřinu, tak si čtu. Naštěstí jsem už vyrost z toho, že bych si četl jen odbornou literaturu. Nebo teď v zimě vezmu hokejku a jdeme si zabruslit se synem. Ten začal teď hrát, tak se tak prostřednictvím něj vracím do svých mladších let. Nebo jedeme na výlet. Díky jednomu z našich projektů (www.ecaravan.cz), jsme na to vcelku slušně vybaveni.
Jaké cíle máš nyní, po letech?
Já vlastně už řadu ze svých cílů dosáhl. Mám práci, která mne naplňuje, lidé jsou ochotni mi za ni platit. Mám úžasnou ženu a chytré a krásné děti. Denně mne překvapují a raduju se z jejich malých i velkých úspěchů. Asi se to moc nehodí na web o motivaci, ale mým hlavním cílem je, aby byly i ony spokojené a šťastné. A ty drobné cíle jsou nastaveny tak, aby mne vedly k tomu velkému.
Děkuji za rozhovor. Máš pro čtenáře nějaký typ na úspěch?
Na tohle téma mám dokonce web – www.jakbytuspesny.cz. Tam najdou čtenáři různé cesty k úspěchu, já vyznávám následující: Dělejte to, co vás baví. Protože pokud vás to bude bavit, budete to dělat pořádně. A pokud to budete dělat pořádně, budete to velmi pravděpodobně dělat lépe, než 80%vašich konkurentů. A pokud budete mezi nejlepšími, najde se jistě dost lidí, kteří vám budou ochotni za vaši práci vcelku slušně zaplatit.